V letech 1960 až 1964 zajišťovala katedra jednoměsíční odbornou praxi pro všechny studenty elektrotechnické fakulty v prázdninových měsících asi ve dvaceti významných elektrotechnických výrobních podnicích. Před rokem 1961 tuto praxi garantoval vedoucí katedry mechanické technologie prof. Antonín Beneš, po tomto datu prof. Josef Hassdenteufel.
Až do doby zásadní přestavby studia v roce 1980 katedra zabezpečovala pro všechny studenty fakulty ve 3. a 4. ročníku výuku předmětů Elektrotechnické materiály, Radiotechnické materiály a Fyzika a technologie materiálů III a pro 4. a 5. ročníky volitelných skupin specializované materiálové předměty. Obor elektrotechnologie se ve 4. ročníku dělil na dvě studijní zaměření – technologii silnoproudých zařízení a technologii elektronických zařízení. Stěžejními předměty byly Měření a kontrola v elektrotechnologii, Struktura a vlastnosti materiálů, Výrobní procesy, Technologie silnoproudých zařízení, Technologie elektronických zařízení. Výuku dalších předmětů katedra zajišťovala na studijním oboru mikroelektronika. Politicko-mocenským rozhodnutím byla v roce 1980 katedře odebrána výuka elektrotechnických materiálů pro celou fakultu.
Pro nové mezioborové studium Automatizované technologické systémy (zařazené k oboru elektrotechnologie) byly připraveny učební plány a výuka zahájena ve školním roce 1986/87. Nosnými předměty se staly Výkonové polovodičové systémy, Elektromechanické akční systémy, Automatizované technologické systémy. V roce 1987 současně katedra zahájila výuku předmětu Mikroprocesorová technika pro všechny studijní obory na fakultě.
Po roce 1990 a s nástupem nových učebních plánů byl název oboru změněn na Technologické systémy. Původní působnost katedry v rámci všech studijních oborů byla silně redukována zařazením do oboru silnoproudá elektrotechnika. Katedra musela reagovat na zásadní změny ve studijních programech a studijních předpisech skladbou povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů. Katedra zajišťovala pro všechny studenty tohoto oboru v bakalářské etapě povinné předměty zaměřené na vlastnosti a zpracování materiálů, výrobu elektrotechnických zařízení a automatizované výrobní systémy. V inženýrské etapě pak předměty zaměřené zejména na analýzu a simulaci výrobních systémů, číslicové řízení technologických procesů, ekologii výroby, řízení jakosti, měření a kontrolu v elektrotechnologii, projektování, výkonové polovodičové systémy, výrobu elektronických součástek a zařízení.
Vychovala již více než 1200 absolventů oboru elektrotechnologie, technologické systémy a mezioboru automatizované technologické systémy. Bylo uspořádáno pět tříletých běhů postgraduálního studia s tématikou spolehlivosti elektronických součástek a zařízení, technologie hybridních integrovaných obvodů a vakuové techniky. Studium pro získání vědecké hodnosti kandidáta technických věd (CSc., nyní Ph.D.) probíhala nejprve v oboru „Elektrotechnologie“, nyní jako doktorské studium v oboru „Elektrotechnologie a materiály“. Školitelé z řad členů katedry vychovali a k úspěšnému obhájení disertační práce dovedli 46 kandidátů. Byly obhájeny dva doktoráty technických věd.
Pro studenty oboru i pro širokou odbornou veřejnost byla sepsána řada publikací z okruhu elektrotechnologie. Za velmi významnou po odborné stránce (zpracovanou čtyřiadvaceti špičkovými odborníky za vedení prof. Ing. Josefa Hassdenteufela a především Ing. Karla Květa) je možné považovat obsáhlou publikaci „Elektrotechnické materiály“ – základní spis České matice technické, vydanou v roce 1967. Pro výuku byla sepsána celostátní vysokoškolská učebnice „Elektrotechnické materiály“ autory prof. Josefem Hassdenteufelem, prof. Janem Dubským, prof. Michalem Rapošem, doc. Josefem Šanderou, psaná současně ve dvou jazycích, v češtině i slovenštině. Vyšla ve dvou vydáních v letech 1971 a 1978 souběžně v nakladatelstvích ALFA Bratislava a SNTL Praha. Z dalších uvádíme učebnice a monografie: „Nauka o materiálu“ Ing. Koblížka a Ing. Bernasové; „Elektrické pohony“ prof. Cahy a prof. Černého; „Výkonová polovodičová technika“ Ing. Kubáta; „Výkonové polovodičové součástky a integrované struktury“ prof. Bendy; „Power semiconductors devices“ profesorů Bendy, Gowara a Granta; „Diagnostické systémy“ doc. Kreidla a kolektivu včetně doc. Petra; „Montáž v elektronice“ docentů Macha, Skočila a Urbánka.
[scg_vkkd]